Rýmařovské Osmitisícovky – Cho Oyu 2019

by Lukáš OndrášekNo Comments

Horolezci zdolali šestou osmitisícovku Cho Oyu

Horolezecký oddíl Horal Rýmařov má za sebou šestý osmitisícový vrchol a zároveň šestou nejvyšší horu světa Cho Oyu (Čo Oju, 8201 m n. m.), kterou během sobotních závodů (13. 4.) na horolezecké stěně Střediska volného času pomyslně zdolala skupina sedmnácti dětí a třinácti dospělých lezců. Těm ke zdolání vrcholu stačily dvě a půl hodiny.

Seriál závodů Rýmařovské osmitisícovky byl zahájen v roce 2014 výstupem na Mount Everest (8848 m n. m.) a každý rok pokračuje zdoláním jedné z osmitisícovek (K2 – 2015, Kančendčenga – 2016, Lhoce – 2017 a Makalu – 2018). Cho Oyu leží 20 km na západ od Mount Everestu a jde o jednu z nejsnáze dostupných osmitisícovek. Prvovýstup se zdařil 19. října 1954 rakouské expedici, s níž na vrcholu stanul také Herbert Tichy.

Osmitisícovka Cho Oyu, v tibetštině „Tyrkysová bohyně“, prověřila připravenost sedmnácti dětí ve věku od 6 do 15 let. Pro šestiletou Barboru Valovou a sedmiletého Oldřicha Neseta nebyla patřičná kategorie připravena, proto byli zařazeni mezi devítileté, ovšem rozhodně se neztratili. Start závodu byl pro dětské lezce posazen do výšky 4400 m n. m. a vrcholu Cho Oyu ve výšce 8201 m n. m. děti společnými silami dosáhly za hodinu a 20 minut. Umístění dětí v jednotlivých kategoriích zobrazují níže uvedené výsledky.

 

Kategorie 9–10 let:  

  1. Sára Habrovanská
  2. Barbora Valová
  3. Zdeněk Neset

Kategorie 11–12 let:

  1. Ema Žáková
  2. Lucie Martinčeková
  3. Natálie Havlíková

 

  1. Marek Hladký
  2. Matěj Fryblík
  3. Tomáš Chytil

Kategorie 13–15 let:

  1. Veronika Švehlová
  2. Anna Vincourková
  3. Kateřina Malá
  4. Adam Nikolov
  5. Petr Hladký

 

Odpoledního závodu dospělých se zúčastnilo deset mužů a tři ženy. Závod začal ve výšce 1800 m n. m. a vrchol byl dosažen za 2 hodiny a 30 minut. Závodu dospělých se zúčastnil i vítěz kategorie chlapců 13–15 let Adam Nikolov, který odpoledne zúročil své rozlezení v dopolední části závodu, ve sprintu se probojoval do finále a celkově mezi muži skončil pátý.

Kategorie žen:

  1. Ivana Hofírková (360 nastoupaných metrů, součet časů sprintu z obou drah – 35,09 s)
  2. Kateřina Fryblíková (320 metrů, součet časů – 40,67 s)
  3. Marcela Dostálková (200 metrů, součet časů – 57,78 s)

Kategorie mužů:

  1. Michael Soušek (840 metrů, součet časů – 13,82 s)
  2. Michal Kuda (840 metrů, součet časů – 16,09 s)
  3. Tomáš Neset (720 metrů, součet časů – 21,57 s)

Obě soutěže probíhaly opět současně a tím se řídilo i hodnocení. Nastoupané metry se dělily nejrychlejšími časy dosaženými v závodu na rychlost. Závodníci museli zabrat v obou disciplínách, protože kdo se šetřil ve vytrvalostní soutěži, tomu ani výborné výsledky v soutěži na rychlost nepomohly k umístění v celkovém pořadí. „Závody tak reflektují dvě důležité schopnosti nutné pro lezení v horách, a tou je nezbytná vytrvalost, ale také rychlost, která snižuje faktor objektivního nebezpečí – pád lavin, kamení nebo změny počasí,“ objasnil princip závodu Tomáš Neset. Věkové rozpětí účastníků letošního ročníku začínalo na šesti a končilo na jedenasedmdesáti letech. Vítězové obdrželi drobné horolezecké potřeby a diplomy. Závod mohl být uskutečněn díky partnerům a sponzorům SVČ Rýmařov, Městu Rýmařov a firmám KATR a STAN.

Autor: Rýmařovský Horizont | JiKo

 

 

Eiger – triky a tipy pro Nordwand 2019

by Lukáš OndrášekNo Comments

Eiger – triky a tipy pro Nordwand

Eiger, Jungfrau, Mönch, nebo rovnou Mordwand. Nám, slovanům, přijde vyslovení názvu těchto ikonických kopců, kde se psaly dějiny alpinismu, naprosto nelibozvučné. Při vyslovení se vytváří aura čehosi ikonického. Nezdolatelného.

Uáááááá dřřř bumm, bumm chhhhh…
File, File seš v poho? V klidu, v klidu, máš něco s nohou?.
Borec předvedl parádní trik – backflip s atletickým odrazem od skály. Dolézá na štand, je napumpovaný adrenalinem, ale stále panuje bojová atmosféra. Krev přes kvalitní goráč neprosakuje. Zkouším proto zapytlenou délku přelézt a naštěstí technická plotna pouští. Hrdost je zachráněna a jdeme mrknout na tu haxnu. Spoďáry už prosákly, takže je nejvyšší čas jednat.

Jsme přepojeni na linku 1414, čili Swiss Air Rescue Rega.
Kdo si může říct, že spadnul na Eigru a přežil? Moc takových borců nebude, protože se zde leze většinou souběžně. Každý ti řekně, že se prostě nepadá… A má pravdu. Omlouvám se, čtenáři za předčasné vyvrcholení. Neodvracej ovšem zrak, protože kdyby se nestávaly podobné veselé příhody, tak se třeba nepodíváš na spoustu zajímavých míst.

Borec na druhý den sedí v autě a potlučená zašitá noha mu nedovoluje pohyb. Má 400 stran knihy před sebou a s urputností horského vlka se do nich zakusuje. Vyrážím proto plný energie do okolních hor na průzkum. Máme před sebou tři dny v malebném údolí, kdy čekáme na stále lezoucí kámoše.
Údolí vesnice Grindenwald nabízí skrytá zákoutí, do kterých by tě nenapadlo jít. Výlet na Kleine Scheidek vláčkem je klasika. Užiješ si ledovec a můžeš jet ve vláčku plném Arabů a Japonců na Top of the Europe: Jungfraujoch, 3454 m. To ovšem nechceš, tak v mapách hledáš skryté liduprázdné místa plná dobrodružství.
V březnu je spousta sněhu a turistické značení není vidno. Stopy zvířat jsou jediným vodítkem, protože ty znají dobře letní chodník. Cíl pro dnešek je malá chatička Ostegghütte před začátkem hřebenu Mittellegi Integrale na Eiger. Během lezení závěrečné ferraty jsou do údolí krásné výhledy. Svačina, foto a úprkem sbíháš rozbředlým sněhem do údolí.

Další den následuje objevitelský výlet středem kaňonu Gletscherschlucht. Z toho výletu doslova stříká dobrodružství. Ze sevřených stěn kaňonu stékají vodopády a padající kameny se odráží mezi stěnami. V sezóně výtečná turistická atrakce, pro kterou vede tunel ve skále. Nyní v korytu řeky si připadám poněkud zranitelně. Při návratu zpět objevuji skvostný sektor pro sportovní drytooling a obdobný lezecký ráj je také nad parkovištěm.

Drobné výhry během zprvu prohraného výletu nám zpravují náladu. Časem se totiž dostavily pocity poražení, smutku a hledání ztracené hrdosti. Teď je ovšem smysl této akce zřejmý. Kdybychom nevyrazili, tak se nikdy nedozvíme, jestli na to máme. Plkání o nelezitelnosti a odpornosti zdejšího terénu nejsou na místě, protože terén v severce je skvostný. Od elementárních problémů nedržícího hrotu mačky v dírce po počasí ve stěně se dostáváme zpět na cestu úvah, že příští rok si to rozdáme znova a lépe. Borcům ve stěně jsme nedali sbohem a po čtyřech dnech, během kterých dolezli na vrchol se shledáváme v údolí. Mějte se sluníčkově a věřte na zázraky.