Z Olomouce na Triglav vlastní silou

Z Olomouce na Triglav vlastní silou – autem to bylo moc blízko

Cítit volnost pohybu, kam mne mysl zanese a tělo pustí. Určit směr a vyrazit do nepoznaných zemí jen vlastními silami. Je to tak jednoduché – sbalit věci na kolo a nespoléhat se na nikoho.

červenec 2016 – Autor: Lukáš Ondrášek



Každou akci musí provázet pocit cíle, kterým je většinou vrcholek osamocené hory bez lidí. Tentokrát jsem měl v merku Triglav jako nejvyšší horu Slovinska. Cesta mi bude sloužit pro rozhýbání těla před dlouhými prázdninami. Vlakem je to moc daleko a autem blízko. Takže jsem se po zkušenosti loňské švýcarské tryzny rozhodl jet na kole.

Při balení věcí mi běží v mozkovně, co jsem měl minule navíc. Takže: „Jeden dres, spacák a karimatka budou až příliš, jo, a hlavně dostatek opalováku, protože rakouské slunce je potvora.“

Ranní běsy a průjezd Vídní v lijáku – lahůdka. Marně si vzpomínám, jestli jsem si to užíval, ale mávající řidiče si pamatuji dobře. Já blázen snažící se projet na červenou na padesátém semaforu v městské džungli. Nemám rád velká města! Jsem v úniku a ujíždím jim co nejdál. Po dvou a půl dnech zakempuju ve Slovinsku v lese u Aljaževa domu.

Sotva jsem se probudil, už stojím u přerostlé karabiny z mého snu. Moje pravá běžecká bota protestuje při vstupu do sněhového pole a levé koleno na tom není o moc lépe po 520 kilometrech. Odkládám svůj vehement – celoodpružené kolo se zátěží, a užívám si předbíhání českých turistů obtěžkaných cepíny. Prý očekávají nad dva a půl sníh. (Triglav má 2 864 m n. m., pozn. red.) Lehké boty, dvě tyčinky v kapse a pokřikující Ital: „Ležéééro, come on,“ mě ženou za sněhem. Horské koze obsazuji ferratu. Dáváme selfie a každý běžíme svoji cestou. Ferrata “Pot čez Prag” je v ranních hodinách pěkná rozehřívačka bez turistů. Letos je tady prý více sněhu, ale to mi vůbec nevadí a pádluju sněhem k Triglavskému domu.

Selfie s kozou

Ferrátku na vrchol vidím z dálky a s chutí se do ní pouštím. Tahání za hromosvod je v módě, tak jdu s dobou, ale co to? Najednou mne předbíhá Ital oděn do ještě lehčího oděvu, než mám já. „Asi nějaký skyrunner,“ čekám, kdy poběží po hřebínku a pozoruji dobrodruhy třískající se ferratou nahoru. Jsem kousíček pod vrcholem a borec už běží nazpět. Vrchol mám za chvíli pod nohami. Plán byl dojít na Triglav a ještě výš. Výš než kdykoliv jindy, protože sníh je skupenství pevné a dá se na něm stát dva výškové metry nad vrcholem kousek od plechového bunkru. Je teplo a užívám si vzácnou samotu té chvíle na vrcholku. Běžně je tu plno – fotky ferratistů lžou, když okolo stojí dav lidí čekající na fotku na stejném místě.

Vrchol Triglavu

Čtyři a půl hodiny šlapání do kopce bylo v pohodě pro mé koleno, ale dolů nastává tryzna umocněná rozbředlým sněhem. Na chatě je živo a můj plán je jít dolů jinou trasou přes Tominškov pot. Potkávám české obrněnce navlečené v bundách na začátku sněhu. Pokynu, ať se daří a běžím k mému stroji do údolí. Nasedám a po hodinách hltání prachu prskám, jak je to na nic.

Druhý den koleno reaguje špatně a otupující prášek také nepomáhá. Čtyři dny na kole a 650 kilometrů mi stačí. Hej, ale co šťastný konec? Říkám si, že vrchol byl nejsilnější zážitek, ale italská pizza bude zážitek pro vysušený žaludek a pěkný závěr v mé oblíbené Itálii. Jižané umí ty cyklostezky pěkně a údolí od Podkorenu do Tarvisia je cyklo ráj. Elektro kola mne předhánějí a já jim to nedaruji. Odpadám další den v plánovaném vlaku z Villachu do Olomouce.

Jsou to bizardní zážitky při apokalyptických západech slunce pod širým nebem v tenkém hvězdářském spacáku. Mocnost těch chvil poznávání vlastních pocitů je nekonečná a je dobré vyzkoušet si, kam až jsem schopen zajít na hranici svých možností. Hrdinství se potom ale hůře prodává, protože není moc svědků a selfie tyč nemám. Dělám to ale pro to, že mám rád pohyb v horách a jdu si za svým cílem.

Rýmařovské osmitisícovky

Každý rok pořádáme akci zdolávání nejvyšších vrcholů světa.

Osmitisícovky – souhrn článků


8. ročník Rýmařovské osmitisícovky – Manáslu 2024 – Pozvánka

Rýmařovské osmitisícovky pravidla závodu 2024

7. ročník Rýmařovské osmitisícovky – Dhaulágirí 2023 – Pozvánka

Rýmařovské osmitisícovky pravidla závodu 2023

5. ročník Rýmařovské osmitisícovky – Makalu 2018 – Pozvánka

4. ročník Rýmařovské osmitisícovky – Lhoce 2017

3. ročník Rýmařovské osmitisícovky – Kančendženga 2016

2. Rýmařovské osmitisícovky – K2 2015

1. Rýmařovské osmitisícovky EVEREST 2014

2. Rýmařovské osmitisícovky – K2 2015

2. Rýmařovské osmitisícovky – K2

Obnovený a omlazený oddíl Horal Rýmařov se pustil do zdolávání nejvyšších vrcholů světa – v seriálu závodů Rýmařovské osmitisícovky, které loni zahájil výstup na Mount Everest. Smyslem této sportovní akce samozřejmě není expedice do Himaláje, ale soutěž ve vytrvalosti a rychlosti na horolezecké stěně v SVČ Rýmařov. Nejvyšší hory světa jsou leitmotivem soutěže i měřítkem výkonu závodníků. Loni horolezci stoupali na vrchol Everestu (8 850 m n. m.) ze základního tábora ve výšce 6 500 m n. m., o 2 350 metrů výškového rozdílu se přitom podělili. Po splnění tohoto cíle se závodilo ještě v rychlosti.

Letos byl cílem vrchol druhé nejvyšší a údajně nejtěžší hory K2 (8 611 m n. m.). Závod tentokrát začínal už v 5 000 m n. m., a rozdíl mezi výchozím bodem a vrcholem tak činil 3 611 metrů. I přesto se závodníci dostali na K2 za pouhou hodinu (a vrchol „přelezli“ o dalších cca 70 metrů).

Důvodem byl větší počet závodníků, oproti loňským patnácti se letos pod horolezeckou stěnou sešlo pětadvacet sportovců včetně čtyř juniorů z horolezeckého kroužku SVČ. „Horal Rýmařov se úspěšně rozrůstá. Za poslední rok se k nám přidali noví členové a další se hlásí,“ komentoval početnou účast předseda oddílu Tomáš Neset.

Letošní závody se pořadatelé rozhodli ztížit nejen vyšším počtem lezených metrů, ale i kombinací obou soutěží, vytrvalostní a rychlostní. „Obě soutěže tentokrát probíhaly současně a tím se řídilo i hodnocení. Nastoupané metry se dělily nejrychlejšími časy dosaženými v závodu na rychlost. Je to spravedlivější. Závodníci museli zabrat v obou disciplínách, protože kdo se šetřil ve vytrvalostní soutěži, tomu ani výborné výsledky v soutěži na rychlost nepomohly k umístění v celkovém pořadí,“ vysvětlil princip závodu Tomáš Neset.

Hlavním vítězem se stal Marek Hnát, který z celkové sumy urazil 440 metrů, to znamená, že na osmimetrovou stěnu vylezl 55krát. Ve finále měl zároveň nejrychlejší čas, v součtu dvou cest 16,47 s, čímž o sekundu a půl překonal loňského vítěze závodu na rychlost Karla Tomana. Na druhém místě mezi muži skončil František Ondrášek a jako třetí Ondřej Šimko. Mezi ženami zazářila nová členka oddílu Milica Peterková s nejlepším časem 25,16 s, téměř o sekundu rychlejším než byl výkon loni první Soni Köhlerové. Druhou nejrychlejší byla juniorka Tereza Valová a třetí Dagmar Štěpaníková. Cenami pro vítěze bylo horolezecké vybavení.

Druhý závod z cyklu Rýmařovských osmitisícovek podpořilo město Rýmařov, SVČ Rýmařov a firmy RD Rýmařov, Katr Stará Ves, STAN, Stansped,     Voda – topení – plyn Vavroušek a Bob sport.

Rýmařovští horolezci sice postupují od nejvyšších vrcholů k nižším – příští rok by se podle této posloupnosti mělo lézt na Kančendžengu (8 586 m n. m.) – samotný závod by se měl ale opět ztížit, především prodloužit o stoupané metry.

ZN – napsáno pro RH